Úvaha ke stému výročí založení Československa – odkaz uložen ve schránce města Opavy (bude odkryt za 100 let, a to v roce 2118)

Dlouze jsem uvažoval, co zanechat pro příští generace ??!! 

Nějakým způsobem reprezentuji tady na opavsku obor diabetologie. Rozhodl jsem se ve finále, že  možná bude zajímavé v časech budoucích rozkrýt, jak jsme dnes léčili diabetiky insulínem.  Moje medicínská dráha v tuto chvíli trvá cca třicet let a za tu dobu se mnohé změnilo. V mém dětství diabetik strávil přípravou aplikace insulínu takřka celý den.  Musel vyvařovat jehly k opakovanému použití včetně skleněných stříkaček, nebyl možný monitoring pomocí glukometrů, tudíž insulínem se léčilo jen odhadem.

Za mé pracovní kariéry jsem se již s tímto v praxi nesetkal.  Při mém vstupu do zaměstnání v roce 1989 si lidé aplikovali insulín jednorázovými plastovými stříkačkami a na začátku devadesátých let minulého století přišly aplikační pera k aplikaci insulínu. Nejdříve to bylo určeno jen pro děti, ale posléze se toto zavedlo pro všechny pacienty. Existuje ve dvou verzích, kovové a plastové. Plastové člověk vypíchá a pak celé odhodí, kovové je určeno k opakovaným výměnám náplně a tudíž slouží i několik let. Mám ho pro své pacienty raději, je termostabilní, odolné vůči nárazu a rovněž jednoduché v ovládání.

Největším výdobytkem dnešní doby je insulinová pumpa, která trvale tlačí insulín do podkoží zavedeným setem. Má výhodu ve větší regulovatelnosti a „plastičnosti“ terapie.  Pořád je ale tím pomyslným mozkem regulace lidský mozek. Pacient si musí změřit glykémii a dle tohoto režim pumpy určit.

Nyní medicína ale již aktivně uvažuje (a  probíhají i klinické zkoušky)  o tzv „uzavřeném okruhu“. To znamená, že pacient má pumpu. Současně se mu aplikuje sensor do paže. Tento vysílá hodnoty glykémie v řádu  30 sekund. Jednotlivé glykémie pak zpracovává software,který sám určuje tzv. trendy glykémií a dle toho pak sám řídí pumpu. Lidský faktor již do tohoto systému nemusí aktivně vstupovat.

Systém jsem už viděl v provozu, je převratný, protože umožňuje člověku svobodu.  Pacient nemusí tak intenzivně uvažovat nad svou nemocí, vše je řízeno automaticky.  Na vývoji se spolupodílí i český inženýr, který má nemocné diabetické dítě.

Možná, pokud odkryjete tuto schránku za tu řadu let, nebude už insulín v této podobě znám.  Snad věda upraví každého jedince geneticky tak, že něco, čemu teď říkáme „cukrovka“, přestane existovat.

Sepsáno 27. července 2018 v Opavě

S pozdravem a přáním příjemných dní,

prim. MUDr. Radomil Pluschke, MBA
diabetolog – pracoviště Opava, vedoucí lékař ambulancí
jednatel firmy, ředitel Domova Vesalius